Naučit se, jak odkazovat na své prarodiče ve francouzštině, je důležitá lekce slovní zásoby pro začínající francouzsky mluvící. Při popisu sebe a své rodiny by většina Francouzů popisovala nejen nejbližší rodinu, ale také jejich početnou rodinu. Použijte francouzské výrazy pro „babičku“ a „dědečka“, nebo na ně můžete odkazovat s laskavými francouzskými ekvivalenty pro výrazy jako „grammy“ nebo „nana“.
Babička a děda ve francouzštině
Nejběžnější překlady ve slovnících pro prarodiče jsou doslovné překlady „babičky“ a „dědečka“. Ve francouzštině jsou to tyto výrazy: Babička a dědeček nebo babička a dědeček . Tyto termíny se také běžně používají v řeči a psaní. Jednou z nejčastějších chyb, které se u rodilých mluvčích francouzštiny dopouštějí při používání těchto výrazů, je zapomenutí, aby tento výraz souhlasil se zbytkem věty. Například článek musí odpovídat pohlaví, takže byste řekli: moje babička , ale můj děda . Rozdíl v pohlaví je pro rodilé mluvčí angličtiny zvlášť obtížný, protože v angličtině je zájmeno „my“ neměnné. Přídavná jména také musí souhlasit s pojmy babička a dědeček. Chcete-li například říci, že jeden je světlovlasý a druhý tmavovlasý, musíte souhlasit s podmínkami: moje babička je blond (s 'e' na konci, označující ženské pohlaví), ale můj dědeček je hnědý (bez „e“, označujícího mužský rod).
Související články- Základní obrazová galerie s francouzskými frázemi
- Francouzský oděvní slovník
- Francouzské předškolní motivy
Laskavé podmínky pro prarodiče ve francouzštině
I když můžete jednoduše říct ' moji prarodiče „abychom se odkazovali na vaše prarodiče, je také běžné mít jména, kterým říkáte prarodiče, když se na ně přímo obracíte. Prarodiče, babička a dědeček jsou dobré podmínky pro označení lidí, když mluvíte s někým jiným, ale francouzské rodiny mají také jména pro prarodiče, stejně jako anglicky mluvící rodiny. Rozmanitost francouzských jmen pro prarodiče je menší než v angličtině, protože mnoho anglických jmen je ovlivněno rodinnými kořeny v jiných jazycích, například ve španělštině, italštině, francouzštině a němčině. Nejčastěji používanou variantou ve Francii a dalších frankofonních regionech je babička a dědeček .
Tato dvě jména vyžadují zvláštní vysvětlení v říši výslovnosti, protože se často vyslovují velmi odlišně, než jak jsou psána. Ve většině regionů se tyto výrazy vyslovují s druhou slabikou zkrácenou na „ay“ (francouzský pravopis: Své , je nebo tento ) místo vyslovování slabiky, jak je hláskována, což by znělo jako francouzská výslovnost anglického slova „air“. Lze také vypsat a použít tyto formuláře: dokonce a dědeček .
Další velmi běžná sada termínů je Dědeček (nebo Tatínek ) a my máme (nebo babička ). Tyto výrazy se primárně používají ve Francii, zatímco babička a pohodlný a dokonce a dědeček se používají ve Francii i v Kanadě.
Učení podmínek rodiny
Naučit se, jak říkat „babička a děda“ ve francouzštině, abyste na ně při popisu sebe a své rodiny mohli odkazovat, je poměrně snadné, stejně jako osvojení si termínů, které frankofonní lidé používají při přímém oslovování svých prarodičů. Tato láskyplná jména uslyšíte ve filmech a televizních pořadech, nebo když uvidíte, jak francouzští mluvčí komunikují se svými prarodiči nebo s nimi mluví po telefonu.
Naučit se oba typy termínů je dobrým doplňkem vaší francouzské slovní zásoby. Začátečníci se mohou tato slova naučit s lehkostí a v době, kdy se dovednost dostane na střední úroveň, by jména měla snadno vyslovit i rodilí mluvčí, přestože obvykle zůstává mírný přízvuk.
